GACR

Vedle klasických jihočeských, západomoravských, severorakouských a lužických lokalit byly vltavíny nalezeny rovněž v pliocenních sedimentech chebské pánve. Na rozdíl od dalších nalezišť je však chemismus chebských vltavínů probádán jen málo: celkem byly dosud analyzovány pouze čtyři vltavíny z této oblasti a to ještě jen na hlavní prvky metodami elektronové mikrosondy. Cílem projektu je získat co nejucelenější chemickou charakteristiku vltavínů z chebské pánve na základě studia reprezentativnějšího souboru vzorků. Pro chebské vltavíny nebyly dosud stanoveny obsahy vedlejších a stopových prvků - navrhovaný výzkum by tak poskytl vůbec první informaci tohoto typu. Podrobný chemický výzkum také ukáže vzájemné vztahy chebských vltavínů k vltavínům z Čech, Moravy, Lužice a Rakouska, které prozatím zůstávají nejasné. Kromě toho budou vzorky zhodnoceny z morfologického hlediska, chrakterizovány hustotou a jejich část datována.

Moravská část vnějšího flyše Karpat nabízí příležitost studovat křídové oceanické červené vrstvy (CORB) uložené za různých paleoenvironmentálních podmínek. Souvislý profil Bystrá ve slezské jednotce byl vybrán jako opěrný profil. Detailní biostratigrafický výzkum profilu pomocí foraminifer, dinoflagelátů a nanofosilií spolu s vybranými metodami sedimentologie, petrologie, mineralogie a geochemie umožní konstrukci lokálního stratigrafického standardu. Standard bude sloužit ke kalibraci vůdčích fosílií a ke korelaci s vybranými profily CORB račanské a bělokarpatské jednotky, jakož i interregionálním korelacím. Využití lokálního standardu metodami grafické korelace by mělo poskytnout přesné datování významných eventů v jednotlivých dílčích pánvích. Součástí tohoto záměru je datování nástupu CORB v různých jednotkách. Korelace CORB v jednotlivých dílčích pánvích a získaná paleoenvironmentální data pomohou vytvořit paleooceanografický model CORB vnějších Karpat.

Multidisciplinární projekt zaměřený na rekonstrukci rostlinných druhů a strukturu rašeliništních ekosystémů westphalského stáří pohřbených a "zakonzervovaných" in situ ve vrstvách sopečného popela v uhelných pánvích středních a západních Čech. Velmi bohatý a prostorově lokalizovaný materiál z výkopů obsahuje jedinečné informace o struktuře (plošné i vertikální), hustotě a druhovém složení bažinných rostlinných společenstev včetně podrostu a též o ekologických nárocích jednotlivých druhů s přesností,kterou neposkytuje žádná jiná metoda. Metoda rovněž umožňuje v řadě případů korelovat dosud jen izolovaně nalézané orgány rostlin (např. olistění, fruktifikace) s mateřskými rostlinami. Materiál bude detailně studován klasickými i speciálními paleobotanickými technikami (morfologie, ev. anatomie rostlin např. z fuzitizovaných pletiv). Aplikována bude též palynologie (disperzní sporová společenstva i spory in situ), uhelná petrologie a detailní tafonomická analýza nasbíraného materiálu.

Ordovické sedimentární sekvence okolí Petrohradu představují jedinečný sled kondenzované sedimentace s převahou bioklastických karbonátů temperátní zóny. Studium ichnostavby těchto usazenin může dát odpověď na následující otázky: l. Dešifrování epizod sedimentace, eroze a diagenetických alterací ordovických hornin v okolí Petrohradu i v celé baltické oblasti. 2. Prokáže-li se významná symetrie ve výskytu ichnotaxonů a stylů biogenního přepracování v průběhu jednotlivých sedimentárních sekvencí, výsledkem bude nejen upřesnění lokální a globální eustatické křivky pro období spodního a středního ordoviku, ale i teoretické obohacení paradigmat o vlivu úrovně mořské hladiny na ichnostavbu. 3. Předchozí studie v oblasti zjistily velkou intenzitu a hloubku bioturbace a bioeroze ve vrstvách biostratigraficky ekvivalentních spodnímu ordoviku. Takováto intenzita bioturbace nebyla pro spodní ordovik dosud předpokládána.

Hlavním cílem předkládaného projektu je výzkum mechanismů křehkého porušení hornin, a zejména experimentální ověření vlivu mikrostavby hornin na toto porušení. Během výzkumu bude ověřena platnost teorie střižného porušení či teorie tahového porušení vzorků při jednoosém zatížení v podmínkách křehké deformace. Dalším z cílů projektu je ověření možnosti využití metody měření akustické emise jako kontrolního systému sledujícího pokračující destrukci vzorku při zatěžování. Testy budou prováděny na různých horninových typech, odrážejících hlavní genetické typy (vyvřelé, metamorfované a sedimentární horniny), horniny s odlišnou symetrií stavby (isotropní resp. kvasiisotropní horniny, horniny s prvky anisotropie - transversálně isotroponí, ortogonální či monoklinické prostředí), horniny s odlišnou intensitou mikrostaveb (např. řada jemnozrnná - středně zrnitá - hrubozrnná). Série zkušebních vzorků bude vybrána tak, aby bylo možné ověřit vliv složení, horninové stavby a přítomnosti defektů.

Na základě odběrů a analýzy vzorků vody z padajících, usazených a podkorunových srážek prokázat variabilitu a závislost koncentrací (anorganických) polutantů (KP) v průběhu jednotlivých epizod na druhu (padajících, usazených) atmosférických srážek a na meteorologických podmínkách. V experimentálním zalesněném povodí pak posoudit odezvu těchto typů srážek v horninovém podloží a v metabolizmu dominantních lesních dřevin. KP v usazených srážkách závisí na mikrofyzikálních vlastnostech mlhy, především na vodním obsahu (LWC) a na místních zdrojích znečištění. U padajících srážek lze předpokládat závislost KP na směru přenosu, charakteru srážkové oblačnosti, jejím vertikálním rozsahu a procesu sycení polutanty po trase přenosu. Na základě studia existujících dat a nově provedených analýz budou hledány vztahy mezi KP v padajících a usazených srážkách a dynamikou biogeochemických cyklů vybraných minoritních a stopových prvků v experimentálním povodí.

Střednědevonští mřížovci byli v Barrandienu zaznamenáni několika autory (Fabian 1933, Čejchan 1987, Braun & Budil 1999). Zdá se, že je zde zastoupena poměrně bohatá diverzifikovaná mřížovcová fauna v celkem unikátní stratigrafické pozici mezi světovýmipaleozoickými lokalitami. Tato fauna však dosud nebyla monograficky zpracována. Taxonomicky jsou zde zastoupeni jak albaillelidi, tak entaktiniidi. Předchozí studie (Čejchan 1987) ukazují na přítomnost několika evolučních linií ceratoikiscidů, s několikanovými druhy charakteristickými pro eifelské stáří. Mřížovcová mikrofauna je doprovázena makrofaunou goniatitů, mlžů, trilobitů, a.j., a rovněž faunou konodontů. Tak by mohly být případné nově stanovené biozóny přímo korelovány se standardní konodontovoua goniatitovou zonací. Fauna se jeví jako klíčová pro řešení otázky datování a přesného průběhu evolučního zvratu (turnover) staropaleozoických spumellarií, umísťovaného někam do spodního až středního devonu.

Těžištěm projektu je sledování vývoje brachiopodových společenstev při hranici trias x jura a podrobné taxonomické zpracování nových nálezů, při kterém bude kladen důraz na charakter vnitřní stavby a na variabilitu vnější morfologie schránek. Zrevidovánbude i rozsáhlý srovnávací materiál brachiopodů z tohoto časového úseku uložený ve sbírkách ústavů v Innsbrucku a Vídni. Na podkladě podrobného studia charakteristických profilů v Severních vápencových Alpách a revize nových nálezů brachiopodů budoudoloženy změny v procentuálním zastoupení jednotlivých skupin brachiopodů mezi svrchním triasem a nejspodnější jurou, kdy došlo k redukci marinních společenstev v globálním měřítku. Výsledky paleontologického studia budou doplněny poznatky z výzkumůprováděných současně dalšími specialisty. Přispějí tak k lepšímu poznání vývoje skupiny brachiopodů v rámci celkové marinní fauny během globální krize na konci triasu, k obohacení dosavadních poznatků o paleoprostředí a paleogeografii.

Proces porušování hornin před mezí pevnosti v oblasti růstu a porušení trhlinami, které lze odvodit z přetvárné křivky při zkouškách pevnosti v tlaku nebo tahu, je pravděpodobně jedním z klíčových jevů, ovlivňujících trvanlivost přírodního kamene. V porovnání s předchozími empirickými přístupy (zmrazovací cykly, krystalizace solí, roztažnost po nasáknutí), bude tato pracovní hypotéza ověřována sérií laboratorních experimentů s využitím geomechanických zkoušek včetně měření akustické emise. Zkoušky budou provedeny na souboru pórovitých hornin (pískovce, opuky, tufity, biodetritické vápence) s velkým rozsahem pórovitosti (5-30 obj. %) a proměnlivou distribucí velikosti pórů, zrnitostí, stupněm zpevnění nebo fyzikálními vlastnostmi. Část zkušebních těles bude před geomechanickými zkouškami podrobena simulovanému zvětrávání nebo bude napuštěna různými konzervačními látkami s cílem změnit parametry horninové stavby a mechanické vlastnosti. Z naměřených přetvárných křivek budou odvozeny energetické parametry deformačního procesu, a z nich bude poté interpretována náchylnost ke zvětrávání.

Solné zvětrávání je považováno za klíčové pro vznik řady geomorfologických forem v pískovcích. Cílem projektu, který je založen na terenních experimentech a aplikaci vzájemně se doplňujících metod, je charakterizovat vlastnosti a procesy, které jsou kritické pro solné zvětrávání, avšak dosud byly velmi málo studovány v terenních podmínkách. Jsou to zejména migrace vody, páry a rozpustěných solí v povrchové zóně pískovcových těles (vč. povrchových krust). Bude též testována hypotéza, že klíčový vliv na kavernózní zvětrávání pískovce má proměnlivost výparu v čase. Na vhodné lokalitě Střeleč (činný pískovcový lom s opuštěnými výchozy různého stáří vč. zárodečných krust) budou aplikovány metody převzaté zejména z existujících laboratorních technik. K jejich testovaní zde bude možné plné využití plně destruktivních, avšak prověřených metod. Vyvinutý postup pro studium a charakterizaci procesů v povrchové zóně pískovcových těles pak bude aplikován na přirozených skalních výchozech pískovců v ČR.